Zlín
V chladném větru
cihlové krychle.
Hezky
v pravém úhlu,
jak v poloprázdném úlu.
Zkomírající město.
Jen na rohu
lapkové jacísi tu straší.
Nedělní podvečer
na konci léta,
brzká večeře
a mlhy jdoucí od severu.
(Čím dál častěji sem chodí,
zrána i večer,
přikrývat
co zůstat tu má skryto).
Kov židle studí
jak úsměv obsluhy.
Honóra
se psem v klíně
o módě
cosi
štěbetá líně.
Elegán v autě
v tichu
prázdné ulice
mobilem
rybce nahazuje
třpytivé udice.
Můj rytíř
na stříbrném koni
však nepřijíždí.
(Přijde zas pěšky.
Otrhaný.
Lehce
zlomí mi srdce,
milovaný.
Podvacáté)
Nad údolím těžké mraky.
Tolik prostoru,
zklamaných nadějí,
bublin snění,
nabubřelých slov
podrazů
- a nudy!
A přesto...
moje město.
z roku 2006
Předchozí články
- Dva dny se švýcarskými vlaky
- Nechcíply
- Rušný život v Římě
- Ostrovem svobody letmo, krátce a zaujatě
- Zvuky ticha - výběr
Tento článek zatím nikdo nekomentoval.