Ostrovem svobody letmo, krátce a zaujatě
Existuje mnoho dobrých důvodů, proč právě Kuba. Kromě relaxace na pláži je to především zvědavost, jak to s tou kubánskou realitou na „ostrově svobody“ doopravdy je. Některé skutečnosti jsou zřejmé již na první či druhý pohled. Stačí mít oči otevřené. To samozřejmě za předpokladu, že vidět chcete. A vsaďte se, že realita předčí očekávání.
Jedenáctihodinový let přes Atlantik a je to tady. Pasoví úředníci s kamennými tvářemi důležitě razítkují papíry. Dlouze listují seznamem nežádoucích osob, ale těžké a silné dveře se nakonec přece jen otevírají. První kroky zde jsou opravdu svobodné. Snad. Doufejme.
Po chvilce v autobuse se otevírá úchvatný pohled na bíle zářící písek pláží kontrastující s tyrkysově modrým mořem a matnou zelení palem. Za silničním check pointem, kterých je na Kubě přehršel, Vás vítá turistická rezervace Ráj-Eden: Varadero. Nezapomeňte zamávat do kamer, umístěných na check pointu. Třeba Vám pak pošlou na památku obrázek.
Velcí humři za pakatel, rum tekoucí proudem, projížďky americkými veterány s doutníkem v puse, vstřícní, milí, usměvaví a prověření Varadeřané a sladké nicnedělání na pláži. Pouze kvůli čokoládě, i ve Varaderu nedostatkovým to tovarem, musíte udělat více líných kroků. Téměř vše ostatní se dá sehnat na místě. Prostě eden. Za předpokladu, že máte oči přivřené. Nebo pokryté růžovými, či spíše rudými brýlemi.
V tom případě ty revoluční písně, opěvující zde po večerech nejznámější komandanty této a jiných podobných zemí jsou těmi správnými písněmi pro Vás. A přátelsky se tvářící osoby, sledující každý Váš krok pak mohou být Vašimi nejlepšími informátory o svobodě za územím rezervace. A třeba i kamarády. Vždyť turistovi lehce seženou vše, co chce. A co chce turista?
I s přivřenýma očima lze v rezervaci pozorovat drobné kubánské vymoženosti. Slečnu Nalepovačku Známek na poště. (Pohlednice s portrétem mladého revolucionáře, jež mimo jiné zdárně klamal svou pohlednou tváří, dorazily přesně po dvou měsících). Paní Důležitou Mačkačku Cuplíků na automatu na fresh juice. Pana Přistrkovače Židlí, Pana Vyměňovače Ubrousků, Paní Podávačku vody. Všichni Mají Práci. A všichni jsou přece Svobodní…
Barvy Kuby mimo rezervaci? Khaki a olivová zelená, nejrůznější odstíny šedé, černá a hnědá. Krásná příroda. Rozbité silnice, domy a chudoba. Leč ta přece cti netratí, proč tedy tolik apatie, prokládané něčím zvláštním v očích, co občas problýskne z hloubi na povrch?
A Havana?
Ohromí vás. Kontrasty, světlem, náladou, bizarností, temnotou. Obrovské nádherné paláce. Kapitol. Lidé ve skupinkách. Žebráci. Auta. Barvy. Dekadence. Hudba a energie v ní. Ruiny, všude oprýskané zdi, apatie. A nebe před bouřkou. Město před bouřkou?
Mezi chátrajícími a zdevastovanými architektonickými skvosty zejí temné průhledy do zničených domů. Krása umírající Havany v kontrastu s organizovanými skupinkami rozveselených turistů. Agresivita a neodbytnost desítek otrapů. Zahlédli jste teď doopravdy nenávist v jejich očích? Přistrkují doutníky, ženy, děti i sebe. Lačně a neodbytně chytají za paže každého cizince, ty zlaté doly na peníze, jídlo a vše to, co oni nemají, mít nemohou a s největší pravděpodobností jen tak ani mít nebudou... Muži posedávající na zápraží rozbitých domů vrhají temné pohledy na ty cizí dojné krávy, jež jsou ve spořádaných a z každé strany dobře chráněných stádečcích rychle hnány k nejrůznějším korýtkům. Pod kamerami na každém zchátralém rohu.
Co se skrývá za temnými zraky mužů? Za zdmi padajících paláců, domů a měst? Za zdmi mozků zničených revoluční ideologií? Jaká je jejich budoucnost, commandante Che Guevara?
20.3.2010
(Rozšířená verze původní reportáže psané do soutěže Českého rozhlasu v r.2009).